Jméno: 
Marek
Příjmení: 
Toman
Náhledová fotografie: 
Fotografie: 
Text: 

Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou (1996) a Samův pád (1999). Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů (2000). Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu (1998). Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek (2004).

Jméno: 
Patrick
Příjmení: 
Chamoiseau
Náhledová fotografie: 
Fotografie: 
Text: 

* 1953Narodil se v martinickém hlavním městě Fort-de-France, kde také až na období několikaletého studia v Paříži (humanitní vědy a sociologie) celý život prožil. Už v době, kdy vyšla jeho prvotina Kronika sedmeré bídy(1986), a pak i po celý život, pracoval jako vychovatel mladých mužů propuštěných z vězení. Za jeho třetí román Texacomu v roce 1992 byla udělena nejprestižnější francouzská literární cena (prix Goncourt).Každá z nových knih Patricka Chamoiseaua (Devatero vědomí ptáka Malfiniho,2009; Crusoova stopa, 2012) přesvědčuje čtenáře, že minulost není nikdy tak monotematická, jak se na první pohled může zdát, a často nabízí otázky, které v oživených archetypálních obrazech minulosti (vypravěč, kterému došel dech, nebo starý otrok, který touží po znovuzrození, či černošský Robinson atd.) mohou evokovat znovu něco nového a aktuálního. Chamoiseau se zřetelně liší od svých antilských souputníků (Edouard Glissant, Raphaël Confiant, Maryse Condé, Kettly Mars) silou své básnické obrazotvornosti, živým autentickým vyprávěním, neotřelým jazykem a především postojem k životu, v němž je možno vidět a prožít obě stránky černobílého protikladu současně. Tento pohled na svět stojí na předpokladu, že člověk je dobrý (někteří si pouze myslí, že jsou o něco lepší) a lidská povaha je mnohostranná. Autorův optimismus se vyhýbá zjednodušeným závěrům a je jednoznačně nesmiřitelný pouze k nelidskosti.

Syndikovat obsah